Osudové pouto
Příspěvky
6.Kapitola
21. 12. 2009
Cornelia nemohla uvěřit svým uším. Stála na chodbě jejich patrového bytu, vyšňořená na večírek, a její matka jí právě oznámila, že nikam nepůjde. "Na to zapomeň, mladá dámo," pravila stroze a přísně si Cornelii měřila zpoza svých příliš velkých brýlí. "Dneska večer zůstaneš doma. Přinejmenším dokud si neuklidíš pokoj!" Obě dvě nakoukly do Corneliiny ložnice. No dobrá, i Cornelia musela uznat, že to tam vypadá jako v chlívku.
5.Kapitola
22. 11. 2009
Will se dívala za Cornelií, dokud nezmizela za rohem. Její dlouhé blonďaté vlasy za ní lehce vlály v jemném podzimním vánku. Will si z těška povzdechla a obrátila se zpátky ke svému kolu. Cvak. Konečně se jí podařilo nasadit sedlo. No, tak to byla snad první věc, která se mi dnes podařila, pomyslela si. Na druhou stranu je pravda, že kdyby se tu neukázal ten pitomec Uria, nemusela jsem si hrát na opraváře. Ježkovy zraky! Že já jsem na něj museka natrefit zrovna první den ve škole!
4.Kapitola
22. 11. 2009
Irma spokojeně vydechla. Právě byla na svém nejoblíbenějším místě na celém světě- ve vaně. I když ve skutečnosti se cítila o malinko příjemněji v moři. V každé sebemenší volné chvilce uháněla na heatherfieldskou pláž a naložila se do té báječné slané vody. Celé hodiny dokázala odevzdaně relaxovat pod hřejivým sluníčkem, vznášela se na klidné hladině a nechala si vlasy splývat podél obličeje.
3.Kapitola
6. 11. 2009
Uria naštvaně zabočil za roh. Dělal, jako by mu bylo jedno, jestli jsou za ním ostatní, nebo ne. Stejně věděl, že za ním vždycky pospíchají jako věrní psi. A kromě toho moc dobře slyšel Laurentovo těžkopádné dusání a nejisté šourání Nigelových tenisek. Nigel. Co se to děje s tím klukem? přemítal Uria. Poslední dobou je úplně mimo. Jako by ho už jejich vydařené kousky nezajímaly. To mu připomělo ten výstup s Cornelií Haleovou. Musel uznat, že tentokrát se o vydařenosti zrovna moc mluvit nedalo.
2. Kapitola
5. 11. 2009
Když v Sheffieldu zazvonilo na konec hodiny, Cornelia Haleová bezradně pohlédla na stránku svého sešitu. Byla prázdná. za tři dny ji čeká test z fyziky a ona si nezapsala jedinou větu. Ve skutečnosti totiž z dlouhé přednášky pana Templa neslyšela jediné slovo. kde jsem se toulala celých těch padesát minut? pomyslela si a ospale si začala skládat sešit a tužky do vínové školní brašny.
1.Kapitola
4. 11. 2009
Taranee Cooková kráčela přes dvůr své nové školy. Pohlédla na veliký zelený nápis, který se klenul nad hlavním vchodem do budovy- stálo tam SHEFFIELDSKÝ INSTITUT. Institut. Pořád si na to slovo nemohla zvyknout. Vzpoměla si, jak jí rodiče přišli slavnostně oznámit jméno její nové školy. No jo, povzdychla si v duchu a za drobnými kulatými brýlemi obrátila oči v sloup. To bylo těsně před tím, než mě přinutili sbalit si celý dosavadní život a přestěhovat se do úplně jiného města.
Prolog
4. 11. 2009
Daleko, daleko odsud...je Kondrakar, místo bez času a prostoru. Vládne zde Velká nicota a v jejím středu se zvedá Svatyně bratrstva. Hleďte, a dejte se oslnit její nádherou. Můžete vstoupit, ale buďte tiše. Za chvýli promluví Věštec...